Netrvalo to ani tak dlouho, rok se sešel s rokem a máme tu 2. ročník pohodového závodu v eXtrémním modelaření inspirovaný legendárním automobilovým závodem 24 Heures du Mans, probíhající pod záštitou Bunny Fighter Clubu a za maximální podpory firmy Eduard. Po úspěchu 1. ročníku mě ani nepřekvapilo, že tento ročník byl „vyprodán“ již několik minut po spuštění registrace. Zájem byl dokonce tak veliký, že jsme nakonec počet startujících týmů rozšířili na 9. Oproti loňskému ročníku jsem mírně upravil pravidla tak, aby reflektovala zkušenosti z loňského roku. Jednalo se pouze o kosmetické úpravy tak, aby vše bylo pokud možno dokonalé. Rozšířil jsem elektronický ovládací systém a doplnil další vychytávky.
Fotoreportáž ze soutěže (za příspěvky děkuji Petrovi Chmelíkovi, Petrovi Pasterovi, Bohumíru Bílkovi a v neposlední řadě Vencovi Grabovskému, který se ujal mého fotoaparátu a pilně fotil):
Sbalit galerie
První týmy začaly na Bublavu najíždět již v brzkých odpoledních hodinách. Celkem bylo přihlášeno a dojelo devět týmů včetně obhájce loňského prvenství, týmu Nothing Box:
- Nothing Box (Jan Hanzlíček, Martin Vochoc, Vladimír Šuma, Bohumír Bílek)
- Dlouhohrající Děcka (David Lengyel, Marina KIM, Viktor Mullin, Vojtěch Starý)
- Carrot Eaters (Martin Sýkora, Václav Sluníčko, Veronika Zvonková, Tomáš Medula)
- Hell’s Snails (Petr Pastera, Michal Sudek, Petr Vacek, Filip Tomči)
- Pilsen Indians (Petr Chmelík, Tomáš Hrabačka, Vladimír Černý, Josef Jetmar)
- Banda Veselých Patlalů (Petr Němec, Martin Němec, Michael Kaplan, Jakub Kaplan)
- TNV (Zdeněk Bříza, Daniel Marek, Václav Kučera, Jan Knetl)
- Modeláři z Polabí (Jan Novotný, Jakub Nademlejnský, Martin Nademlejnský, Petr Březina)
- Česko-Moravská modelářská squadra (Oldřich Homola, Jaroslav Staněk, Jiří Klimek, David Čech)
Páteční večer byl až na počasí velmi podobný jako loni, nejprve pohodová grilovačka se spoustou legrace, při které ale bylo stále cítit všudypřítomné mírné napětí. Závodníci mohli sázet na to, jaký stroj budou stavět. Přesně ve 22:00 proběhl závěrečný briefing. Na něm byl formou historické televizní hry odtajněn závodní stroj – Mig-21 PF v edici „Stříbrné šípy“ a následně vyhlášen vítěz Bublavské tipovačky o štangli uheráku. Přes malý počet úspěšných tipů (celkem pouze 4) muselo o vítězi opět rozhodnout klání kámen-nůžky-papír. Vítězem se stal tým Česko – Moravská Modelářská Squadra. Poté si hlavní inženýři vylosovali kamufláž, nebo přesněji obálku s mapkou „kešky“, kterou museli v rámci tělocvičné části najít a která obsahovala informace o kamufláži. Po ukončení briefingu se ještě dlouho do noci debatovalo a jednotlivé týmy sestavovaly taktiku na sobotní závod.
V sobotu ráno jsme se přes původně příznivou předpověď probudili do pošmourného, mlhavého podzimního rána. To nám ale nezabránilo, abychom závod neodstartovali s úderem 8 hodiny ranní, přesně dle plánovaného rozpisu. Od tohoto okamžiku se ze závodiště ozýval hlavně bzukot frézek, sykot vzduchu z kompresorů a občas i tlumené klení, když odlétne nějaký drobný díl. Druhá část závodních týmů po ránu absolvovala celkem fyzicky náročný výšlap po okolních kopcích a mírně navlhla při hledání kešky. V průběhu dopoledne musel ze závodu odstoupit tým Dlouhohrající děcka, kterému nedorazila mezinárodní část pro zpoždění letu. Po celou dobu závodu vládla dobrá nálada, kterou dokonale podporoval podpůrný tým starající se o dostatečný přísun kvalitních a chutných živin pro závodníky. S blížícím se ránem se začala u závodníků projevovat únava, ale přesto na konci závodu stálo v prostoru Parc Fermé devět hotových strojů. Torzo týmu Dlouhohrajících děcek se totiž dohodlo dokončit mimo soutěž celý závod a díky heroickému výkonu se jim to podařilo, za což jim patří velký obdiv.
Po skončení závodu zavládl v areálu opět čilý ruch. Komise rozhodčích pečlivě hodnotila závodní stroje, závodníci si vyklízeli pokoje a závodní boxy, v kuchyni se připravoval slavnostní závěrečný oběd a support tým postupně připravoval závodiště na vyhlášení výsledků. Bodování bylo tentokrát značně obtížné, protože kvalita strojů byla na velmi vysoké úrovni. Stroje na 2. a 3. místě dokonce obdržely stejné bodové ohodnocení a o výsledném pořadí tak rozhodlo to, že tým Nothing Box dokončil svůj stroj ještě před vypršením času. Vyhlášení výsledků se pak ujal ředitel firmy Eduard pan Vladimír Šulc, který s námi strávil celý víkend. Vítězné týmy opět obdržely jako ceny exkluzivní elektrody používané pro tvorbu forem na modely, ale za předvedený výkon byli odměněni všichni účastníci. Zakončením celé akce byl nedělní oběd a poté už následovalo jen loučení a cesty domů. Na místě zůstalo jen tvrdé jádro Kaznějovského a Chodovského klubu, které mi do pondělního poledne pomáhalo uvést areál do původního stavu tak, abychom se na Bublavu mohli příští rok opět vrátit.
Po celou dobu se o dodržování pravidel, ale i o spokojenost, pitný a energetický režim závodníků, opět staral osvědčený šestičlenný realizační tým z KIT Klubu Chodov a KPM Kaznějov (Lenka – manažer teplé kuchyně, Romča – manažer studené kuchyně, Korbas – vrchní smažič, Žatky – generální motivátor, Johny – rychlá spojka, Ráďa – hlavní výčepní) doplněný o Blaženku Korbelíkovou, který se snažil plně uspokojit požadavky všech soutěžících a kterým patří největší podíl na úspěchu celé akce.
Luboš Kuna
| MiG-21 PF | Body | ||
| Marking(rok) | |||
| 1. | Modeláři z Polabí | 0301 (1971) | 90,50 |
| 2. | Nothing Box | 1304 (1989) | 83,50 |
| 3. | Česko-Moravská Modelářská Squadra | 0302 (1986) | 83,50 |
| 4. | Hell’s Snails | 1215 (1968) | 72,50 |
| 5. | Carrot Eaters | 1214 (1971) | 70,50 |
| 6. | Banda Veselých Patlalů | 1311 (1988) | 69,50 |
| 7. | Pilsen Indians | 1212 (1988) | 63,50 |
| 8. | TNV | 1214 (1969) | 63,00 |
| 9. | Dlouhohrající Děcka | 1303 (1971) | DNF |