Bublava 13.-15.10.2017

Rok se potkal s rokem a je tu čtvrtý ročník pohodového závodu v eXtrémním modelaření, probíhající pod záštitou Bunny Fighter Clubu. Společně s Vláďou Šulcem, majitelem firmy Eduard, jsme si jako každý rok dali záležet na výběru stroje a také na jeho kvalitním utajení před všemi. Na přípravách vlastního závodu jsem pilně pracoval už od začátku září. Prvním úkolem bylo zajistit dostatečný počet kamuflážních schémat pro soutěžní družstva a následně graficky upravit stavební návody tak, aby byly zajištěny rovné podmínky všem závodním stájím. Hodně času mi pak zabrala příprava závodní dokumentace a asi nejtěžším úkolem bylo sehnat, navrhnout a zpracovat obrázek pro tipovací soutěž. Ostatní věci již byly prostou rutinou nacvičenou v minulých ročnících, do které jsem zapojil celou rodinu, a díky které se mi doma začaly nebezpečně hromadit krabice s materiálem potřebným pro zdárný průběh závodu.

Elektronické přihlašování bylo již tradičně spuštěno přesně v okamžik podzimní rovnodennosti na elektronické adrese ironbunny.ipmscz.eu. Podle předběžných informací získaných z různých zdrojů jsem očekával značný převis zájemců nad počtem závodních pozic, ale skutečnost byla jiná. Přes prvotní nával, kdy během minuty a dvaceti dvou vteřin bylo obsazeno sedm startovních postů, poslední zůstal až do ukončení registrace neobsazený, takže do závodu nastoupilo pouze Sedm statečných týmů:

Nothing Box (Jan Hanzlíček, Martin Vochoc, Vladimír Šuma, Bohumír Bílek) – obhájci titulu
Promarněná Příležitost(Jan Novotný, Jakub Nademlejnský, Martin Nademlejnský, Petr Březina)
Banda Veselých Patlalů (Petr Němec, Martin Němec, Václav Sluníčko, Oldřich Řezníček)
Sweetest (Patrik Pěcha, Jiří Bureš, Ondřej Hadač, Robert Bártek)
Carrot Eaters (Martin Sýkora, Martin Černý, Daniel Marek, Tomáš Venkrbec)
Hell’s Snails (Petr Pastera, Jan Starý, Zdeněk Bříza, Michal Bříza)
Lepí – M (Michal Sudek, Petr Vacek, Jakub Sudek, Tomáš Matyska)

Veškerý materiál potřebný pro závod jsem ve čtvrtek, den před závodem, dokázal s pomocí Johnyho a Denči nacpat do dvou osobáků – tedy jedno z aut byla dodávka, kterou ochotně zapůjčil, naložil a pilotoval Petr Šíp (díky moc) – a přepravit na Bublavu. Krátce po jedné hodině odpolední jsme měli auta vyložená a já od správce převzal objekt a jeho vybavení. To už dorazili první pomocníci z Kaznějovského klubu a mohli jsme zahájit přípravy závodiště dobrým obědem v Kraslické Severce 🙂 . Hned jak jsme trochu strávili bohatýrské porce (tedy v pozdních odpoledních hodinách), pustili jsme se do přípravy a označení závodiště. Díky zdatné pomoci kamarádů proběhly přípravy v naprostém klidu a já se mohl věnovat pouze řízení jednotlivých akcí a oživení informačního a multimediálního systému. Bohužel letos technika hrála celohřišťovou obranu, takže mi její zprovoznění trvalo neskutečně dlouho až do pátečních časných ranních hodin, a já se hned na začátku soutěže dostal do spánkového deficitu. Ale vše se naštěstí podařilo řádně zprovoznit. Souběžně s přípravou závodiště probíhala i rekognoskace trasy pro „Bublavského Bahňáka“. O tuto část soutěže se kompletně, samostatně a hlavně perfektně postaral Honza SMARŽÍK zvaný Smarža, který před závodem trasu několikrát projel, vybral místa pro kontrolní body a fotopasti a následně i zpracoval grafické podklady.

Páteční dopoledne bylo věnováno přípravě Paddocků pro závodní týmy a dovezení naloženého masa na večerní grilování, guláše, koláčů a pečiva. Hned po obědě jsme připravili stan s grilem a pak už jen očekávali příjezd členů závodních týmů. První z nich dorazili už brzy odpoledne a ihned po ubytování si mohli připravovat závodní boxy, takže na závodišti to za chvíli vypadalo jako v úle. Ale to jen do doby, než se před šestou hodinou večerní roztopil gril a všude se šířila vůně připravovaných dobrot. Pak se ruch přesunul ven ke stanu a do prostor jidelny, kde všichni pilně doplňovali kalorie a vitamíny vynikajícími dobrotami z grilu a pivem ze sokolovského pivovaru PERMON. Přesně ve 22:00 začala nejdůležitější část pátečního večera – předstartovní briefing. Na něm představil Vláďa Šulc své překvapení, hlavní cenu pro vítěze – jedinečnou skleněnou králičí plastiku Stanislava Müllera. V ten okamžik pro závodní týmy skončila legrace a borci přemýšleli jak tuto cenu získat. Atmosféru ještě trochu více rozdmýchalo finále Bublavské tipovačky „O štangli uheráku“, kdy jednotlivé týmy hádaly z postupně rozkrývaného obrázku závodní stroj Curtiss P-40N Warhawk. Přesto, že obrázek správně rozkódoval tým Carrot Eaters a přidal si ke svým hlasům jeden extra bonusový hlas, na vítězství v tipovačce nedosáhl. Vítězem této první soutěže se stal se třemi správnými tipy tým Promarněná Příležitost. Na závěr briefingu byly týmy seznámeny se změnami a novinkami v pravidlech a vítěz tipovačky vylosoval kamufláže pro jednotlivé stáje. Poté závodníci opustili prostor závodiště a většinou přesunuli do prostor Paddocků a jídelny, kde do pozdních hodin ladili detaily týmové strategie. Závodní stroje zatím stále odpočívaly v neoznačených zapečetěných krabicích mimo jejich dosah. Závodiště bylo uzavřeno ve 23:30. Pak zde proběhly poslední přípravy před startem, přidělení závodních strojů do boxů dle vylosované kamufláže a simulace startovní procedury (takže zase skoro do rána 🙄 ).

Předpověd počasí na víkend slibovala nadmíru dobré počasí a realita tomu odpovídala. Sobotní ráno nás přivítalo jasnou oblohou a příjemnou teplotou. Honza Smaržík opět naskočil na kolo a vyrazil na trať, aby osadil kontrolní body a umístil skryté fotopasti, které měly sledovat výkony závodníků. Ostatní se ve spěchu nasnídali a v půl osmé již prováděli poslední přípravy boxu před startem. Závod byl odstartován téměř přesně v osm hodin. Zatím co se první nasazené dvojice probíraly obsahem přiděleného závodního stroje (stavebnice), zbytek týmu se připravoval na splnění fyzické etapy. Současně probíhalo i focení „manekýnů pro internetovou soutěž o „Bublavského šviháka“. Pěší hlídky na trať vyrazily kolem deváté, následovány cyklisty. Většina týmů měla fyzickou část splněnou ještě před polednem a Honza Smaržík mohl celkem brzo odpoledne stáhnout vybavení z trasy. Na závodišti mezitím probíhal tuhý boj s plastem, resiny a plechy. Strategie jednotlivých týmů byly značně rozdílné, takže se zpočátku dalo jen velmi těžko poznat, jak si který tým vede. Krátce po půlnoci byl závod zpestřen „Temnou hodinkou“, při které závodníci mohli modelařit pouze za svitu baterek. S blížícím se ránem se tempo jednotlivých závodních týmů zvyšovalo a těsně před koncem závodu se změnilo v urputný trysk. Dva týmy v „posledním kole“ předvedly těžko popsatelné modelářské kousky, díky nimž stálo v Parc Fermé sedm dokončených strojů pouhých devatenáct sekund před jeho uzavřením. Poprvé v krátké historii IB se tak stalo, že model dokončily všechny týmy.

Na regulérnost závodu letos dohlížela značně obměněná sestava rozhodčích. Všichni se ale svého úkolu zhostili velmi zodpovědně a pečlivě. V jejich práci jim velmi pomáhal elektronický systém, který hlídal nasazování jednotlivých závodníků a dodržování časových úseků. Ten také přistihl tři závodníky při překročení povoleného času, a třem týmům byl následně odebrán jeden bod ze závěrečného hodnocení, což ale nakonec nemělo na pořadí vliv. Zatímco na závodišti probíhalo balení vybavení, úklid závodních boxů a následně příprava na vyhlášení výsledků, v prostoru rozhodčích se pilně hodnotilo. Trojice rozhodčích, Ing. Karel Čvančara, Ing. Jiří Fiala a JUDr. Jan Mikač, se poctivě snažila ocenit práci závodníků a odhalit chyby na závodních strojích. Práce na hodnocení jim trvale déle, než jsem předpokládal, tak bylo nutné provést operativní změnu v organizaci času a oběd byl posunut před slavnostní vyhlášení výsledků. Po vypršení času na protesty už zbývalo jen to nejdůležitější z celého závodního víkendu – vyhlášení výsledků a předání cen. Vlastního vyhlášení výsledků a předání hodnotných cen se spolu se mnou ujal ředitel firmy Eduard pan Vladimír Šulc, který s námi opět strávil celý víkend. Tři vítězné týmy obdržely jako ceny exkluzivní elektrody používané pro tvorbu forem na modely a pamětní baseballky s logem IB. Všichni účastníci byli za předvedený výkon odměněni hodnotnými stavebnicemi z produkce firmy Eduard. Byl vyhlášen i vítěz internetové soutěže „Bublavský švihák“. Tuto cenu získal tým Lepí-M.

Na úplný závěr Vladimír Šulc předal vítěznému týmu NOTHING BOX hlavní cenu – originální skleněnou plastiku králíka z mistrovské dílny Stanislava Müllera. Vitezové, kteří letos poprvé obhájili, si dosyta užili i standing ovation ostatních týmů.

Zatímco se závodníci pomalu rozjížděli ke svým domovům, na místě zůstala až do pondělí pouze obětavá parta kamarádů a modelářských Ultras, která provedla finální úklid areálu a jeho uvedení do původního stavu.

V průběhu celého závodu se o závodníky staral nepočetný tým pořadatelů:

Naprosto nedostižné a úžasné trio z kuchyně Lenka, Denča a Andy, které se staralo o dobrou náladu a hlavně o pitný a energetický režim. Původně měly být holky čtyři, ale Verču skolil zákeřný virus a tak mohla holky podporovat jen morálně,
Honza Smaržík, který opět propotil několik cyklistických dresů při přípravě, kontrole a likvidaci fyzické etapy pro závodníky a poté pomáhal, kde mohl,
Karel Čvančara, Jirka Fiala, Johny Kuna a Venca Grabovský, kteří fungovali jako maršálové, fotografové, rychlé spojky, číšníci, pomocní kuchaři, myči nádobí … prostě byli naprosto nepostradatelní a vždy tam, kde jich bylo nejvíce potřeba, (Venca je i na snímku bohužel za fotoaparátem)
Honza Mikač – přijel v neděli pomoci s bodováním.

Výsledková listina závodu
		Curtiss P-40N Warhawk (Kittyhawk IV)	Body
		Code Name	Body
1.	*Nothing Box*	Boss’s Hoss	85,5
2.	Promarněná Příležitost	Gloria Lyons III	82 (-1)
3.	Banda Veselých Patlalů	Ruth A	78,5 (-1)
4.	*Lepí – M*	Lullu Belle	77
5.	*Carrot Eaters*	Milk Wagon Express	71,5
6.	*Hell’s Snails*	Gloria Lyons I	56,5
7.	*Sweetest*	Angry Bee	53,5 (-1)