Bublava 17. – 19. 10. 2014

1. ročník pohodového závodu v eXtrémním modelaření  inspirovaný legendárním automobilovým závodem 24 Heures du Mans, probíhal pod záštitou Bunny Fighter Clubu  a za maximální podpory firmy Eduard.  Celý závod byl koncipován jako štafetový závod čtyřčlenných týmů modelářů, kteří museli v průběhu závodu postavit závodní stroj tak, aby obstál v bodovací soutěži dle pravidel SMČR. Závod byl vyhlášen v délce 24hodin a závodníci se dle potřeby střídali na jednotlivých úsecích tak, aby na pracovišti současně závodili maximálně 2 členové týmu. Každý člen týmu musel modelařit minimálně 4 hodiny a nesměl v jednom souvislém úseku překročit šesti nebo osmihodinový limit (podle počtu závodníků v týmu). Dodržování všech pravidel na závodišti bylo hlídáno propracovaným elektronickým systémem s ovládáním přes dotykové obrazovky.

Fotoreportáž ze soutěže:

• Iron Bunny 2014 »
• DEN DRUHÝ - 18.10.2014

◄ 1 ... 8 9

1. Hell’s Snails from Modelweb (Petr Pastera, Michal Sudek, Jaroslav Šebek, Libor Mužík)
2. MCR Crew (Zdeněk Bříza, Michal Bříza, Jiří Souček)
3. Banda Veselých Patlalů (Petr Němec, Martin Němec, Michael Kaplan, Jakub Kaplan)
4. Carrot Eaters (Josef Jetmar, Martin Sýkora, Daniel Marek)
5. Nothing Box (Jan Hanzlíček, Martin Vochoc, Vladimír Šuma, Bohumír Bílek)
6. Dlouhohrající Děcka (David Lengyel, Marina KIM, Viktor Mullin, Vojtěch Starý)

V průběhu pátečního večera týmy v klidu obsadily vylosované závodní boxy a paddock – prostě se ubytovaly. Poslední členové týmů pak dorazili před devátou hodinou večerní. Po celý večer pro ně bylo připraveno příjemné posezení s ochutnávkou nejlepších regionálních produktů. Přesně ve 22:00 začal závěrečný předstartovní briefing. Na něm byl odtajněn „závodní stroj“ – dual combo čtvrtkového Spitfira Mk. IX v limitované edici „Naši se vracejí“. K němu účastníci vyfasovali další prostředky poskytnuté Eduardem – fotoleptané a Brassinové doplňky, barvy, ředidla… Po překonání prvotního šoku z překvapení, že se bude jednat o stavbu dvou modelů namísto jednoho, začaly jednotlivé týmy horečně sestavovat taktiku a rozdělovat si úkoly. Tu noc asi málokdo spal klidně.

Vlastní závod začal v sobotu, po půlhodinovém Warm-Upu, chvilku po půl osmé ráno a v celkem poklidném tempu. Prvních pár hodin bylo slyšet pouze bzukot frézek a vrzání pilek a pilníků, které se zařezávaly do plastu a resinu. Pak už se ozvaly i kompresory a sykot pistolí při nástřiku interiérových dílů. Chvíli po prvním povinném střídání závodníků došlo kolem druhé hodiny odpolední k výpadku elektřiny a závod byl nuceně přerušen. Naštěstí byla dodávka elektřiny do hodiny obnovena a závodníci mohli opět zasednout na pracoviště. Pracovní tempo se s přibývajícím časem dramaticky zvyšovalo. V nedělních časných ranních hodinách už připomínalo sprint a tak, přesto, že se to na začátku některým zdálo nemožné, stálo po ukončení závodu na cílové čáře deset plně dokončených modelů a dva téměř dokončené. Tou dobou už všichni závodníci jeli ve výparech ředidel na poslední zásoby sil vybuzené energetickými nápoji. Jestli první noc spal málokdo, tak tu druhou se nevyspal nikdo.

Zatímco si jednotlivé týmy vyklízely pracoviště a poslední opozdilci plnili povinný úkol výstupu na místní rozhlednu Bleiberg, k modelům zasedla tříčlenná komise rozhodčích a nemilosrdně hledala všechny chyby a nedostatky jednotlivých strojů. Přesto obdržela většina strojů celkem vysoké hodnocení. Pak už následovalo jen vyhlášení výsledků, ocenění všech, kteří našli odvahu a závodu se zúčastnili a loučení.

Po celou dobu se o dodržování pravidel, ale i o spokojenost, pitný a energetický režim závodníků, staral šestičlenný realizační tým z KIT Klubu Chodov a KPM Kaznějov, který se snažil plně uspokojit požadavky všech soutěžících. Závod tak probíhal, přes extrémní výkony všech, ve skvělé, klidné, téměř rodinné atmosféře a hlavním heslem bylo „Kdo si hraje, nezlobí“.

* nedokončená kamufláž